Kterak Lazzzik s Martinem k doktorovi jeli
Napsal: 22 dub 2011 13:16
Jednoho dne se Lazzzikovi vylíhl v hlavě nápad strávit prázdniny s CRX cestami po Evropě a došel k názoru , že již nadešel čas k výměně rozvodů a různého motorového ústrojí s tím spojeného, které během věků již zapotřebí výměny mělo. Neváhal tedy ani vteřinu zasedl k netu a zběsile začal hledat šikovného opraváře, kterýžto Hondám velmi rozumět musí. Nakonec se jeho zraky zaměřili na jistou lokalitu u České Lípy (Zasvěcenci hondího klanu již zřejmě tuší, že Lazzziho volba padla na pana Künhela, jehož dobré jméno provází po zemích českých i slovenských). Po usilovných telefonátech a komunikaci jakési byl tedy stanoven termín výpravy do okresu českolipského na den LP 21.4. 2011. Toho dne Lazzzik ani dospati nemohl a na místo srazu se dostavil o dobrou půl hodinu dříve a během této doby zkoumal prostřednictvím SMS zda druhý účastník výpravy nezaspal a dorazí na místo srazu ve stanovaný čas. Nutno poznamenat že jsem dorazil na minutu přesně, což na brzkou hodinu ranní se u mě rovná téměř jistě zázraku. Po zběžné kontrole našich velectěných přibližovadel jsme lehce po sedmé hodině vyrazili po silnici č. 9 směrem ku České Lípě. Jako první jsem vyrazil já, odsouhlasen coby navigátor celé výpravy, těsně následován Lazzziho „Sněhovou vločkou“. Cesta probíhala nadmíru klidně a naše přibližovala se zdárně blížila k místu určení. Kuriózní situace nastala v okolí hradu Křivoklát, kde na nás v protisměru vyrazil modrý Civic 5g.,jehož řidič byl evidentně zaskočen dvěma za sebou jedoucími CRX, že zprvu nevěděl, na koho má mávat dříve, nicméně pozdravy nakonec proběhly a my pokračovali nerušeně dále. Těsně před Českou Lípou nám však pocity z krásné jízdy poněkud zkazili místní zemědělci, když vyrazili na silnice se svojí technikou, za kterou se vytvořila velmi pomalu jedoucí kolona všeho, co je možné na silnicích viděti. Ale i přes tuto nesnáz jsme se dostali do České Lípy. Jen co jsme se dostali do centra jsem vyhořel coby navigátor a zoufale mávajíc mapou jsme potupně zastavili a zatímco já bezradně zíral do mapy Lazzzik zahájil komunikaci s místními domorodci jak se dostat do Volfartic. Ukázal se jako velmi schopný tlumočník a běher pár minut jsme vyráželi na další etapu naší výpravy vyzbrojeni radami místních jak se do Volfartic dostati. Místní domorodci se ukázali jako velmi přátelští a ukázali nám cestu velmi dobře a zdrželi se podobných výstřelků, jak zkomplikovat poutníkům cestu a poslat je do míst kam dojeti nechtěli. Cestou do Volfartic se mi podařilo sestřelit nepřátelského vrabce, který neuváženě zkřížil cestu CRX. Naštěstí pro přibližovadlo tato kolize neměla váznějších následků krom lehce odřeného nárazníku a mohlo se pokračovati v cestě, zda vrabec měl také takové štěstí, není známo. Po zdolání značně rozbité silnice jsme dorazili k dílně pana Künhela. To co spatřili naše oči, v nás začalo vyvolávat pocit, že jsme se dostali do hondího ráje. Tolik aut s H ve znaku je možné vidět jen na Honday. Zde se nám dostalo velmi vřelého uvítání a neuvěřitelně slušného jednání celého personálu dílny. Samotná dílna působila spíš jako operační sál. Tento dojem byl umocněn tím, že mechanik, který výměnu prováděl, si před začátkem operace navléknul chirurgické rukavice a „Sněhové vločce“ byla založena karta, což Lazzziho vedlo k výroku, že jsme u doktora. Celé dopoledne jsme strávili prohlížením všech možných prospektů v „ čekárně“ a menším výletem do přilehlých obcí, kde jsme sháněli něco k snědku - nutno opět vyzdvihnout místní obyvatele, protože kvůli nám otevřeli obchod, abychom utišili hlad. Zatímco jsme se ládovali, vyčítavě na nás hleděla moje CRX, které po cestě také vytrávilo. Celá výměna byla provedena velmi precizně a velmi rychle – ve dvě hodiny odpoledne bylo vše hotovo a to za cenu více než slušnou. Byla provedena i zkušební jízda na což Lazzziho nikdo neupozornil, poněkud znejistěl a stál s nastraženýma ušima, kdy zaslechne předoucí motor svého přibližovala a když se tak stalo na tváři se mu rozhostil výraz klidu a spokojenosti. V půl třetí odpoledne jsme vyráželi zpět k našim domovům ovšem už poněkud ostřejším tempem s nezbytnou zastávkou na benzínce. Cesta zpět probíhala opět v klidu ovšem až do chvíle, kdy se mi „ Sněhová vločka“ ztratila ze zpětných zrcátek a místo ní se začala objevovat jiná auta, začal jsem tušit problém. Neváhal jsem a volal Lazzzimu. Ukázalo se, že také měl štěstí na nevychovaného ptáka, tentokrát to byl bažant, který nevěděl, že nemá za dne přecházet za dne frekventovanou silnici. I tato srážka s opeřencem se obešla bez následků i přes to, že opeřený nevychovanec zřejmě neovládal umění letecké a přeletěl přes celé auto. Lazzzik mohl mít zřejmě velmi dobrou večeři, ale byl natolik zaměstnán ohledáváním „Sněhové vločky“, že dotyčný dareba mezitím zmizel. Ale i přes tuto nepříjemnost jsme šťastně dojeli zpět do rodného města a naše celodenní výprava byla završena posledním cigárkem na benzínce odkud jsme ráno vyráželi vstříc celému dobrodružství s našimi přibližovaly s H ve znaku.
jojo kapota a světla jsou užita a musím podotknout k plné spokojenosti 
jinak akorát jsem říkal že jste měli toho bažanta přivést 
Výlet byl super...
a crxa mazlové 
jednou budu doufám zářit vedle vás 
