Kategorie: ČLÁNKY

Dneska by to šlo...

Dneska by to šlo...Dneska by to šlo, jo, dneska by to šloooo!“, mumlá si Pepíček pro sebe a kouká zasněně z oken školy na zářící slunce a modrou oblohu venku.

Zaslechne ho paní učitelka a nedá jí to, aby se ho nezeptala, o čem to mluví a co tím vlastně myslí. Pepíček chvíli váhá, nechce se mu to probírat, ale pak jí nakonec přece jen odpoví. „No, víte, on totiž děda povídal, že jednoho krásnýho dne půjdou komunisti do prdele a jak tak koukám ven, dneska by to vážně šlo."Já vím, je to starý a fousatý vtip, který některým z vás už ani tolik neřekne, ale pro mě má dvě roviny. První je ta, že kdyby se komunisti neodebrali na své oblíbené smetiště dějin, kam chtěli neustále posílat jiné, neexistoval by nejspíš žádný hondaclub, crxklub ani další kluby a já, pokud bych se chtěl občas podělit s ostatními lidmi o své názory a dojmy, bych psal v lepším případě jen do šuplíku, v tom horším pak na ušmudlanou omítku vězeňské cely.Poněkud chmurný úvod, to přiznávám, ale věc má naštěstí i tu druhou rovinu, totiž že si mohu svobodně myslet, říkat i psát, že by to „dneska opravdu šlo" a mít na mysli trochu menší, ale přesto velmi přitažlivý sen, který si navíc mohu celkem snadno splnit.Po dlouhé zimě na mě leze jaro a já pak vyhlížím z oken, zkoumám venkovní teplotu i stav našich silnic a vymýšlím si dobré důvody, proč vyjet z garáže a trochu se projet. A když se obloha probarví modře, ve vzduchu zavoní příslib jara, nemusí být ty důvody vůbec dobré a vlastně ani nemusí existovat. Prostě se chci projet, s topením puštěným naplno otevřít šíbr a užívat si na suché silnici zpěv vytočeného motoru podbarveného hlasitě puštěnou muzikou, v mém případě nejlépe nějakými starými bigbeatovým fláky.Naštěstí s pocitem, že „by to dneska šlo" nejsem na světě sám a přestože ještě trochu váhám, ozývá se Mulder, že to na něj leze taky, takže se rozhodujeme vyrazit na malý výlet a trochu protáhnout naše zlaté stříbrné hondičky.

VÝJEZD U MINORA

Počasí se bohužel mezitím poněkud pokazilo a modrá obloha se změnila v šedý poklop, to nás ale přece nemůže zastavit, ne? Jako spolujezdce doma fasuji Liku, kterou usazuji na místo spolujezdce a může se jet. Trasu z Dejvic přes Beroun na Zbraslav vybíral Mulder a tak se za něj zavěšuji a při pohledu na jeho crx dumám, jak bych se asi zachoval, kdybych si měl vybrat, jestli chci okukovat zadek fešné ženské anebo záď jeho céra. Těžká volba.Po poměrně klidném výjezdu z Prahy se dostáváme na okresní silničky a Mulder zrychluje. Držím se za ním, auto se radostně žene vpřed a Lika se méně radostně vrtí na místě. Snažím se ji hladit a uklidňovat, ale při prudším zabrždění padá chudinka po hlavě na podlahu. Musím zpomalit a doufám, že na mě Mulder počká.

CESTA

Po několika kilometrech v pomalejších tempu s kňučící Likou dojíždím Muldera. No sláva, pochopil. Než ale stačím cokoli udělat, stříbrné céro opět vyráží prudce vpřed. Chvíli se ho držím, Lika ale protestuje, takže zase zvolňuji. Časem Muldera dojíždím a hra se zase opakuje. Na třetí pokus ho pak za železničním přejezdem předjíždím a říkám si, že mu na nedaleké křižovatce vysvětlím, v čem je problém. Zastavuji, Mulder vedle mě, ale než stihnu stáhnout okénko, Mulder znovu řadí za jedna a se šťastným úsměvem na tváři ujíždí pryč. Tentokrát mu to ale už dojde a tak zastavujeme na jakémsi betonovém plácku, já pouštím ven poněkud zdeptanou Liku a Mulder využívá přestávku k fotografování našich plechových miláčků.

INDUSTRIÁL A MINOR BĚHÁ ZA HOLKAMA

Cesta na Zbraslav a posléze zpátky do Dejvic pak už probíhá v lehčím tempu, jako spiklenci hondařské slasti si užíváme posledních momentů výletu a pak už se jen loučíme s tím, že to byl rozhodně dobrý nápad a že to dneska opravdu šlo.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Nemáte oprávnění přidávat příspěvky.

Uživatelské jméno
Heslo
     

Registrace >
Ztracené heslo >


Nebyly přidány žádné komentáře.